Je libo barevné
pilulky? Máme jich na výběr tolik, že ani nevíme, jaké si
vybrat. Nikdo nechce být nemocný, ale mnozí z nás bez řečí
užívá léky na jakékoli lehké nachlazení bolesti
zubů či hlavy. Málokdo se snaží nejprve využít alternativní
způsoby a pak teprve sáhnout po chemických lécích. Někdy však
není úniku a léky jsou jedinou možností, jak se vyléčit.
Všichni víceméně víme, jak zatočit s běžným onemocnění.
Zajdu do lékárny nebo
k lékaři, popíšu příznaky a odcházím v
lepším případě s jedním, v horším případě s celou
igelitkou léků. Užívám je dle instrukcí například týden
a
většinou když si vezmu poslední tabletku, někdy i dříve, cítím
se zdráv. Jak snadné. Duševní onemocnění nás však může
nesmírně potrápit. Lékař předepíše antidepresiva, ale
nezaručí vám, jak dobře je budete snášet. Antidepresiva jsou z
mého pohledu velmi kontroverzní téma. Na otázky neexistuje
jednoznačná odpověď.
Mohlo
by se zdát, že jak název antidepresiva napovídá, že se jimi
léčí deprese. Kromě depresí vám je psychiatr může předepsat
i na poruchy nálad, úzkostné poruchy, sociální fóbie, panické
poruchy, obsedantně-kompulzivní poruchy, posttraumatické stresové
poruchy, ale i například k léčbě poruch příjmu potravy či
spánku spánku. Možná si stejně jako já říkáte: "Páni, na
tohle všechno se používají antidepresiva?" Existují různé
typy antidepresiv,
s různými účinky, ale také i s nepříznivými
vedlejšími účinky. Není divu, že nejsou neobvyklé případy,
kdy antidepresiva nezabraly, nebo dokonce stav zhoršily.
Pro
mnohé je lékař něco jako bůh. Lékař má vždycky pravdu,
neměly bychom podceňovat rady lékaře, lékař ví, co dělá,
musím ho poslouchat, abych byl zdravý. Pro některé je naopak
lékař strašák, kterému je třeba se vyhnout. Všichni určitě
znáte hlášky typu "Nechodím k lékaři, nebo mi něco najde".
Dnes existují i různé druhy alternativní léčby, ale lékař je
přeci jen stále autorita. Mám angínu, dostanu antibiotika. Mám
chřipku, naordinuje mi Paralen. Každá nemoc má i svůj lék. U
duševních nemocí to však není tak jednoduché.
Jaké vybrat?
Psychiatr leckdy
jen matně tuší, zkouší a zkouší. Většinou ani nemůže
jinak. Pacient popisuje subjektivní pocity, některé své myšlenky
a strachy ani nesdělí, aby nebyl "za blázna". Navíc různé
příznaky mohou být společné pro více psychiatrických
onemocnění a mohou se objevovat nežádoucí účinky, které mohou
po několika měsících zmizet, nebo taky ne.
Psychiatr je taky jen
člověk a jeho úloha není vůbec lehká. Existuje množství
psychických poruch a zároveň množství antidepresiv, takže je
jen velmi obtížné na první dobrou najít odpovídající lék na
odpovídající onemocnění. Navíc se účinky nedostavují hned,
ale až po několika týdnech. Ve své terapeutické praxi se
setkávám s pozitivními i negativními ohlasy. Někomu
antidepresivy takřka zachránily život, jinému vůbec nepomohly,
naopak se po nich pacienti cítili ještě hůře a někoho málem
stály život.