Deprese je v dnešní době velmi častým jevem. Stále více lidí přichází do ordinace psychiatra nebo psychoterapeuta s podezřením na depresi. Každý z nás někdy zažil smutnou náladu, kdy jsme měli pocit, že je všechno špatně, nic nás nebaví, nic nám nejde, je k ničemu. Obvykle však tato nálada trvá maximálně několik dní a pak sama odejde stejně tak, jak přišla. Deprese je však dlouhodobý duševní stav, který sám od sebe neodezní ani nejde nijak logicky vysvětlit.

V tomto článku bych ráda bych podala trochu netradiční pohled na depresi. Možná některými svými názory vyvolám nesouhlas a kritiky odborníků, ale s tím se počítá. Je to můj předpoklad, který jsme si vytvořila na základě své terapeutické praxe a částečně opřela o informace z odborných článků. Nechápejte to jako prostý fakt, ale jako podnět k přemýšlení. Možná v tom dokonce někoho ze svého okolí poznáte a možná se začnete dívat na věc úplně jinýma očima.

V žádném případě nechci tvrdit, že člověk zažívající těžké depresivní stavy může jen silou svojí vůle projevy deprese zastavit. Vůbec mu neodpírám odbornou pomoc, naopak jí vřele doporučuji. V převážné většině případů deprese vyžaduje odbornou pomoc. Není to nemoc, kterou vyležíte nebo přechodíte. Podle závažnosti vyžaduje minimálně psychoterapii a v případě těžké a často i středně těžké deprese se většinou neobejde ani bez psychiatrické léčby. Samozřejmě čím dříve je člověk schopen depresi rozpoznat a vyhledá pomoc, tím je léčba účinnější a rychlejší. Nicméně se domnívám, že pouhá léčba nestačí, je potřeba se celkově se podívat na životní styl a přemýšlení o životě. Často lidé trpící depresí ztrácí smysl života, který je potřeba znovu objevit. Léky chápu jako první pomoc na depresi, ale teprve dlouhodobá psychoterapie pomůže klientovi znovu nalézt radost ze života a překonat tíživé myšlenky a stavy.

Často se stává, že klient přijde na terapii s diagnozou Deprese, která se řadí mezi afektivní poruchy, tedy poruchy nálad. Může však také doprovázet i jiné psychiatrické onemocnění, například závažné poruchy osobnosti. Proto je někdy velmi těžké stanovit přesnou diagnózu. Říkám tomu nálepka, protože v dnešní době je tendence vše někam zaškatulkovat, dát tomu nějaké označení. Ve zdravotnictví je to logické, že potřebují nasadit vhodnou léčbu podle přesné diagnózy a vykázat na pojišťovně. Bohužel se stává, že diagnóza není vždy přesná, protože projevy jednotlivých onemocnění se často překrývají. Někdy přijde na terapii klient se zdánlivě jasnou diagnozou, ale hlubší rozhovory ukážou, že deprese je jen projevem jiného, mnohem závažnějšího onemocnění. V ordinaci psychiatra pacient obvykle netráví déle než pár minut, během kterých má lékař zhodnotit další postup a nasadí léčbu. Nehledě na to, že psychiatr je pro mnoho lidí stále strašák, kterému je třeba se vyhnout. A pokud ho přeci jen navštívím, tak přeženu-li to, je to hrozná ostuda a nikdo se o tom nesmí dozvědět. Naopak díky příjemné terapeutické místnosti a dostatečnému času k vytvoření důvěry, se často klient teprve skutečně začíná otevírat. Nicméně terapeut není oprávněn předepisovat léky, proto je spolupráce obou odborníků naprosto žádoucí.

V psychoterapii takovou nálepku často vidím i jako překážku ke zlepšení stavu. Není neobvyklé, že klientovi deprese nevědomě přináší i jisté výhody, které ho ale déle udržují v kolotoči smutku, obviňování a propadání do negativismu a zoufalství. V takových případech se obvykle klientů ptám, co jim deprese přináší. Přiznávám, že je to trochu neobvyklá otázka, ale ve většině případů účinná. Následně zjišťuji, jak si představují svůj život "po depresi" Pokud jim deprese přináší i pozitivní věci, například "konečně se o mě rodina zajímá", "nemusím jít do té hrozné práce", apod., snažíme se s klientem najít jiné způsoby, jak to zařídit, aby k tomu depresi "nepotřeboval". Celkově se v terapii snažím zjistit, co bude místo toho, co zmizí. Až deprese zmizí, jak budou vypadat vztahy, život, práce, volný čas, sebevědomí.

Důležitou součástí terapie je uvědomění klienta, že má svobodnou vůli a dost zdrojů k tomu, aby depresi překonal. Přestože deprese vzniká víceméně nezávisle na vůli klienta, terapie je na ní významně závislá. Klienti mají tendenci se depresi poddávat. Mým úkolem jako terapeuta je pomoci vyvézt je z "beznaděje". K tomu pokládám další neobvyklé otázky. "Podléháte depresi vždycky nebo jen občas? Jak se vám minulý týden povedlo vzepřít se příkazům deprese? Jak vás deprese přiměla k tomu, že jste se uzavřel do sebe a začal se vyhýbat kontaktům? Co byste dělal, kdybyste se osvobodil z tohoto vzorce deprese?" Těmito otázkami mu dávám najevo, že mají vliv na projevy deprese a že deprese netrvá 24 hodin denně. Pokud bych jim to řekla přímo, nevěřili by. Ale správnými otázkami nutím klienta přemýšlet jinak a dělat něco jinak. Teprve v momentě, kdy klient pochopí, že má moc ovládat své projevy deprese, začíná být terapie úspěšná.

Na závěr bych se chtěla ještě zdůraznit prevenci, která je vždy lepší a účinnější než samotná léčba. Bylo provedeno několik výzkumů, na základě kterého vznikl předpoklad, že zdravá a vyvážená stravy s dostatečným množstvím živin a vitamínů výrazně snižuje riziko vzniku deprese a úzkostných stavů. Celkově zdravý životní styl napomáhá naší duševní pohodě. Kromě stravy i dostatek pohybu a procházky na čerstvém vzduchu zvyšují naší odolnost vůči psychickým nemocem. Mé zkušenosti z terapie říkají, že deprese se sice může objevit bez konkrétní příčiny, někteří lidé k ní přeci jen mají větší tendenci. Ta souvisí s jejich pohledem na život a schopností zvládat náročné životní situace. Lidé s pozitivním přístupem k životu mají lepší předpoklady pro to, aby u nich deprese nepropukla, případně aby jí lépe dokázali porazit.

Lucie Zichová

průvodce a terapeut 

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si jako první, co je nového