Mateřská dovolená nebo noční můra

Sama jsem matka, ale naštěstí můj syn byl a je zlaté dítě.  Znám však mnoho a mnoho bezmocných a unavených matek, jejichž vyprávění mi bylo návodem a inspirací. Text je určen pro všechny matky, které přes všechnu tu mateřskou lásku občas klesly na mysli a podlehly chvilkovému zoufalství. Tento text má být ujištěním, že nejste divné, zlé, hysterické ani sobecké, když Vás občas přepadl pocit, že nejste k ničemu, váš život je nudný a stereotypní a nejraději byste zalezly sto metrů pod zem. Nejste v tom sami!!!!!!

Každá z nás má pochybnosti

Znáte to taky? Těšíte se na miminko, na ten dlouho očekávaný okamžik, až poprvé uvidíte své dítko. Představujete si, jak bude vypadat, komu bude podobné, jak se s ním hrdě budete procházet a všichni ho budou obdivovat. Pokud Vás budoucí tatínek celým tím procesem provází a vy máte pocit, že se naplnila vaše nejtajnější přání, patříte mezi ty šťastné. Jasně, přijdou i dny, kdy se budete ptát. Zvládnu to? Budu dobrá matka? Neovlivní to náš vztah s partnerem? Každý z vás si určitě vzpomene na milion dalších podobných myšlenek. Tolik měsíců jste měla na to, abyste se tím zabývala. Na jednom rameni seděl anděl, který vám říkal, jak skvělé to všechno bude a vy jste se už nemohli dočkat. Druhé rameno ale obsadil ten ďáblík, kterého jste nezvali, a přeci se na vás usadil a za žádnou cenu se nepustil. Kdo z těch dvou vyhrál bitvu, to už je jedno, protože nastává ten osudný den, co vám změní celý život.

Devět měsíců jste miminko nosila pod srdcem, radovala se z něj a užívali si těhotenství i obdivné pohledy okolí, když se vám zakulacovalo bříško a v něm rostl malý tvoreček. Vydrželi jste ale také "ranní" nevolnosti, oteklé nohy, porod, a konečně držíte svého andílka v náručí. Bolest, únava, vyčerpání, to vše je za vámi a vás už jen čeká moře radosti. Ten pocit je ten nejkrásnější na světě, všechno ostatní jako by nebylo. Veškeré problémy jsou jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Jste tu jen vy a váš poklad. Rodina je úplná. Život má konečně ten opravdový smysl.

Když mateřství bolí

Jak zčistajasna přijde vystřízlivění, prudký a strmý pád rovnou k zemi. Kampak se poděl ten andílek, to zlatíčko, miláček, hvězda mého života. Někdo ho ukradl, vyměnil v porodnici. A zůstalo jen to křičící, brečící "děcko", co jenom jí, spí, brečí, jí, spí, kaká, brečí, hystericky řve, jí, spí a brečí. Vy jste už několik dní nespali, pod očima máte černé kruhy jako trakaře. Sprcha, make-up, kadeřník, masáž jsou jen sci-fi pohádky pro děti. Sejdete se s kamarádkou, rovněž na mateřské, abyste aspoň na chviličku přišli na jiné myšlenky. Ta ale pořád mele o tom svém "drobečkovi", jak je hodný a zlatíčko a prostě nejlepší na světě. Náhle chcete kamarádku navždy vymazat ze svého života. Vy trpíte a ona se rozplývá snad i nad bobečkem, který její miminko vytvořilo. No všichni víme, jak to s těmi bobečky je. Ale vy si říkáte. Kde je ta spravedlnost. Čím si to ta potvora zasloužila. Proč zrovna já musím mít takové dítě. Čím jsem si to zasloužila. Co jsem tak hrozného udělala, že mě osud takhle trestá. PROČ ZROVNA JÁ.

Vracíte se domů a místo lepší nálady pláčete nad svým osudem. Říkáte si. Už chápu ty matky, co dítěti ve vzteku ublížily, udusily polštářem, utekli od rodiny. Vy se díváte na toho křiklouna, který hodiny vytrvale řve. Zkusila jste už snad úplně všechno. Nakrmit, přebalit, pochovat, houpat, hodiny jezdit kolem bloku, pouštět přiblblé hračky. Nic. Prostě vůbec nic. Máte chuť tomu malinkému "tvorečkovi" ublížit, jen aby byl chvíli zticha. Naštěstí jste žena silná a dobře vychovaná, takže tu děsivou můru prostě nějak vydržíte.

Nejsem hysterka, jsem zoufale unavená

Možná si teď při čtení pomyslíte, co je to za hysterku. Mateřství je přece tak krásné a nějaký ten pláč zvládne každý. Máte pravdu, pozitivní přístup k životu a tedy i k mateřství skutečně dělá divy. Klidný hlas, trpělivé vysvětlování, radost ze společně strávených chvil, sdílení s ostatními a povzbuzování sebe i dítěte, vám velmi ulehčí práci.

Nezapomeňte ani na své blízké, udržujte kontakty, choďte mezi lidi, požádejte o pomoc, nevzdávejte se svých koníčků a snů, dělejte, co vás baví, žádejte dostatečnou chvilku pro sebe, pečujte o sebe, hýčkejte se. To vše vás udrží pozitivní a zbyde vám dostatek energie na povinnosti a péči o děti. Váš život narozením dítěte nekončí, naopak dostává nový rozměr. Podřídit celý svůj život jedné jediné bytosti a zapomenout na vše ostatní, to je cesta do pekel.

Na obranu těch "hysterických a neurotických" dodávám, že postoje a názory se předávají z generace na generaci. Takže jak může být matka optimistická, když vyrůstala v prostředí negativistickém, někdy i v neúplné nebo dysfunkční rodině. Kde se to měla naučit. Nikdy však není pozdě na změnu. DŮLEŽITÉ. Pokud není zdravá a spokojená matka, jak může mít šťastné a veselé dítě. Přecitlivělá, úzkostná, ustrašená, vyděšená, nezodpovědná, příliš zodpovědná, neurotická, bojácná, negativistická matka vše přenáší na své dítě, které se nemůže řádně rozvíjet. Dítě potřebuje klid, bezpečí, jistotu a bezmeznou lásku. Pokud matka není sama vyrovnaná, nemůže být vyrovnané ani dítě.

Pokud se některá z vás v popisu vidíte, je čas na změnu. A vlastně změna už se děje, právě teď a tady. Změna se začíná projevovat. Pokud jste schopni vidět, že je něco špatně, i když přesně nevíte co, váš proces změny právě začíná. Ještě vás čeká dlouhá a daleká cesta, ale pokud toužíte být vyrovnaná a mít šťastné dítě a spokojenou rodinu, stojí to za to. Možná ještě nejste na změnu připraveni, ale i pouhé vědomí toho, že změna je možná a žádoucí, vám může přinést alespoň trochu uklidnění. Neboť věřte, že změna přijde, až bude ten pravý čas. Klidně jen poslouchejte a vnímejte. Avšak až pocítíte nutkání, na nic nečekejte a začněte své změny uskutečňovat. A nebojte se požádat o pomoc, a to kdykoli, kdekoli a kohokoli.

Pokud si s těmito pocity nevíte rady, neváhejte se na mě obrátit.