Sebevědomí není nafoukanost, ale vědomí sebe.
Sebevědomí je důležitým předpokladem pro sebelásku. Sebeláska je především vědomí sebe sama, tedy jací jsme, jací bychom chtěli být a co pro to můžeme udělat teď a tady. Lidé si sami sebe neváží kvůli svému vzhledu, inteligenci, vlastnostem, které se jim nelíbí, kvůli nereálným očekáváním, nepříjemných zkušenostem z minulosti, díky důsledkům starých křivd nebo dokonce traumat z dětství. Troufám si říci, že každý z vás si vzpomene minimálně na jednu věc, kvůli které si sám sebe neváží.
Naší sebedůvěru nám také velmi často sráží naše okolí. Začíná to už v dětství. Byť někdy z dobré vůle nám snižují sebevědomí i vlastní rodiče, učitelé, spolužáci, sousedé, spolupracovníci, nadřízení a v podstatě kdokoli, s kým přijdeme do kontaktu. Ne nadarmo se říká, že sebevědomí si budujeme léta, ale zničit ho můžeme během vteřiny.
Ze své terapeutické praxe i z života znám případy, kdy jedna hloupá připomínka například o velikosti boků spustila lavinu sebeobviňování, odporu k vlastnímu tělu a propuknutí anorexie nebo bulimie. Nebo případy, kdy nesmyslný tlak rodičů na dobré známky, způsobil celoživotní nedůvěru ve vlastní schopnosti nebo dokonce naprostý odpor k učení, že klient nedokončil ani základní vzdělání a potácí se od jedné neúspěšné práci ke druhé. Samozřejmě jsou to krajní případy, ale každý z nás se v určité míře setkal s "útokem" na naše sebevědomí.
Pokud máme zdravé sebevědomí, dokážeme těmto tlakům čelit. Pamatujte si, že se nezavděčíte všem. Co je pro jednoho žádoucí, pro jiného může být naprosto nepřijatelné. Mějte rádi sebe a věřte, že vždy se ve vašem životě najde někdo, kdo to ocení. Naopak ten, kdo vám neustále sráží vaše sebevědomí, s tím se rozlučte a nenechte se jím ničit.