Sociální sítě ničí sebevědomí i vztahy
Sociální sítě jsou plné osamělých lidí, ale ta samota je tak nějak schovaná za pozitivními příspěvky. Lidé ukazují své rozesmáté tváře z dovolené, spokojené a veselé děti, své úspěchy a malé radosti. Až na výjimky, kdo by se veřejně chtěl svěřovat se svým trápením a pocity osamělosti.
Setkávám se s reakcemi ..."jé já jim tak závidím, podívej, jak jsou šťastni." Co my víme, co se skrývá za jejich úsměvy. Když poodhrnete roušku tajemství, uvidíte, že každý má své bolesti, své kostlivce ve skříni, které bychom jim ani za mák nezáviděli. Proto až si příště budete stýskat, že někdo má krásnější život, šťastnější vztah, hodnější děti, lepší práci, pak si vzpomeňte, že nic není černé a bílé, ale že život je pestrý ve své různorodosti a že "není všechno zlato, co se třpytí".
Samota se neměří počtem lidí, které máme ve svém okolí, ale je to pocit, který máme v sobě. Není to o tom, kolik máme přátel nebo jak velkou máme rodinu, ale jak blízké a důvěrné vztahy s nimi máme. Už dlouho ve mně zní myšlenka, že je hrozné, když nemáme partnera, děti, přátele, ale ještě horší je, když je máme a přesto se cítíme sami.